Vladimir Těndrjakov
| Vladimir Fjodorovič Těndrjakov | |
|---|---|
| Narození | 5. prosince 1923 Babajevský rajón |
| Úmrtí | 3. srpna 1984 (ve věku 60 let) Moskva |
| Příčina úmrtí | cévní mozková příhoda |
| Místo pohřbení | Kuncevský hřbitov |
| Povolání | spisovatel a scenárista |
| Alma mater | Literární institut Maxima Gorkého |
| Žánr | román |
| Významná díla | Rasplata |
| Ocenění | Řád rudého praporu práce Řád čestného odznaku |
| Politická příslušnost | Komunistická strana Sovětského svazu |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Vladimir Fjodorovič Těndrjakov (rusky Влади́мир Фёдорович Тендряко́в, 5. prosince 1923 Makarovskaja, Vologdská oblast – 3. srpna 1984 Moskva) byl ruský spisovatel, představitel psychologické linie v poválečné sovětské próze.[1]
Bojoval jako dobrovolník ve velké vlastenecké válce, po zranění byl demobilizován, pracoval jako učitel a komsomolský funkcionář, v roce 1945 začal studovat VGIK a po roce přestoupil na Literární institut Maxima Gorkého, který dokončil v roce 1951. První povídka mu vyšla v roce 1947, během studií se stal dopisovatelem časopisu Ogoňok. V roce 1955 byl přijat do Svazu spisovatelů SSSR a v roce 1967 se stal členem jeho předsednictva.
V roce 1948 vstoupil do komunistické strany. Jeho manželkou byla novinářka Natalja Asmolovová.
Byl významným představitelem generace spojené s obdobím chruščovovského tání, jeho knihy se zabývaly individuálními osudy a etickými problémy.[2] Ve své tvorbě zúročil zkušenosti s venkovským životem, popularitu získala díky kritickému pohledu na fungování kolchozů zejména kniha Tuhý uzel. V roce 1966 byl signatářem dopisu pětadvaceti intelektuálů odmítajících rehabilitaci J. V. Stalina. V období stagnace byly Těndrjakovovy knihy stále kritičtější vůči sovětskému systému, což vedlo k četným cenzurním zásahům; kniha Chléb pro psa, věnovaná obětem kultu osobnosti, mohla vyjít až po jeho smrti.[3]
Podle jeho předlohy natočil maďarský režisér Péter Bacsó film Stalinova nevěsta.
Knihy v češtině[editovat | editovat zdroj]
- Tuhý uzel (1958)
- Čas nečeká (1961)
- Zázračná ikona (1961)
- Krátké spojení (1963)
- Cesta na jedno století (1972)
- Šedesát svící (1974)
- Bláznivé jaro (1976)
- Čisté vody Kitěže (1988)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Культура в Вологодской области Dostupné online Archivováno 21. 8. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Международный культурный портал Эксперимент Dostupné online
- ↑ ООО «СОЮЗ-АРБАТ» Dostupné online Archivováno 21. 8. 2021 na Wayback Machine.
